Skryté důvody odmítnutí Boha jsou v špatném duchovním přístupu. Mnohdy jim vůbec nejde o lásku k Němu, či touhu o Poznání, ale o naplnění nenaplněných potřeb jejich ega. Třeba touhy po partnerovi, po klidu a nicnedělání atd. Mystický proces tyto potlačené sklony oživí, protože je vlastně psychoterapií. Zájem poklesne vlivem i toho, že se dozvídají i další skutečnosti, které vlastně nechtěl slyšet. Nejen o sobě, ale i o Stvoření, tedy skutečnou ezoteriku. Bůh skutečně není oním pohádkovým senilním dědečkem na mráčku. Přijmout nezbytné dlouhodobé bolestivé procesy smrti a vzkříšení, známé už ze šamanismu, také skoro nikdo není ochoten. Mystika není selanka jak čekali, ale žádná lidská činnost není taková, jen iluze si mohou vymyslet co chtějí. Proto mají ohromnou sílu.

I když lidé od Boha utečou, není to tragédie. Jejich vývoj se nedá zastavit, jen se zpomalí. Už tak udělali mnohonásobek toho, co jiní duchovní lidé za celý život. V hloubi duše už byli Jím zasaženi a ovlivněni. Už nikdy nemohou tvrdit že neexistuje. Postupně to ve vědomí i nevědomí znovu prožívají a hrany odmítání se obrušují.